Velikost místnosti a její možnosti využití

Obsah kapitoly

Jak přizpůsobit snoezelen místnost stávajícím prostorám

V praxi je snoezelen často realizován v místnostech, které nebyly původně k tomuto účelu určeny. Klíčovým krokem je přijetí reality daného prostoru a práce s tím, co je k dispozici.

Přizpůsobení stávajícím prostorám znamená:

• respektovat stavební a provozní omezení,
• hledat funkční kompromisy místo ideálních řešení,
• využívat mobilní a dočasné prvky.

Snoezelen není definován velikostí ani dokonalostí místnosti, ale kvalitou práce s prostorem, podněty a uživatelem. I nevelký nebo netypický prostor se může stát plnohodnotným multisenzorickým prostředím, pokud je navržen s porozuměním a odborným záměrem.

 Malé místnosti

Limity a potenciál
Malé místnosti využíváme především pro individuální práci, občas pro dvojici klientů, proto kladou zvýšené nároky na promyšlenost uspořádání. Hlavním limitem je omezený prostor pro pohyb, menší odstupy mezi podněty a vyšší riziko senzorického přesycení. Zároveň však mají významný potenciál v oblasti bezpečí, ohraničení a rychlé regulace.

Pro řadu uživatelů, zejména hypersenzitivních, mohou malé místnosti působit stabilizujícím dojmem. Jasně vymezený prostor poskytuje pocit kontroly, předvídatelnosti a ochrany.

Prioritizace pomůcek
V malých místnostech je nezbytné pracovat s přísnou prioritizací. Každý prvek by měl mít jasně definovanou funkci. Množství pomůcek je méně důležité než jejich kvalita a možnost regulace.

Doporučuje se:

volit pomůcky s více způsoby využití,
vyhýbat se trvale instalovaným dominantním prvkům,
pracovat s jedním hlavním smyslovým podnětem v daném čase.
Malá místnost není místem pro „ukázku všeho“, ale pro hluboký prožitek několika málo podnětů.

Mobilní a multifunkční řešení
Mobilita je v malém prostoru klíčová. Přenosné světelné zdroje, skládací textilie, variabilní sedací nebo ležící prvky umožňují místnost rychle proměnit podle aktuální potřeby.

Multifunkční pomůcky snižují riziko zahlcení a podporují flexibilitu. Jeden prvek může sloužit k relaxaci, proprioceptivní stimulaci i k práci s pozorností – podle toho, jak je použit.

 Středně velké místnosti

Jsou využívány pro individuální i skupinovou práci. Při individuálním využití máme lepší možnost pracovat  v různých částech místnosti - např. aktivní, stimulující část praktikovaat na zemi a relaxační část na lůžku nebo v realxačním koutku.

Zónování prostoru
Středně velké místnosti již umožňují vědomé zónování, které je jedním z klíčových principů funkčního snoezelenu. Zóny nemusí být odděleny fyzickými bariérami, ale spíše změnou charakteru podnětů, světla, podlahy nebo uspořádání pomůcek.

Zónování pomáhá:

• orientaci v prostoru,
• přechodům mezi aktivací a regulací,
• práci s různými potřebami v jednom prostředí.

Důležité je, aby zóny nepůsobily konkurenčně, ale tvořily plynulý celek.

Kombinace relaxace a aktivní stimulace
Středně velký prostor umožňuje kombinovat klidové a aktivnější prvky bez jejich vzájemného rušení. Relaxační zóna může sloužit ke zklidnění a regeneraci, zatímco jiná část místnosti nabízí jemnou stimulaci nebo pohyb.

Klíčové je zachovat vizuální a smyslovou přehlednost. Aktivní stimulace by neměla pronikat do relaxační části nekontrolovaně, například hlukem nebo světelnými efekty.

 Velké místnosti

Velké místnosti nabízejí široké možnosti, ale zároveň přinášejí specifická rizika. Otevřený prostor může u některých uživatelů vyvolávat pocit nejistoty, ztráty orientace nebo nadměrné aktivace.

Práce s velkým prostorem vyžaduje:

• strukturování pomocí zón,
• jasné orientační body,
• práci s ohraničením bez uzavírání.

Velký prostor by měl působit členěně, nikoli prázdně.

Oddělení zón bez narušení vnímání bezpečí
Oddělování zón ve velkých místnostech by nemělo vytvářet pocit izolace nebo kontroly. Místo pevných bariér je vhodné využívat:

• textilie, závěsy, paravány,
• změnu světla nebo podlahového povrchu,
• uspořádání pomůcek do přirozených „ostrovů“.

Cílem je zachovat pocit otevřenosti a volby, zároveň však poskytnout možnost stáhnout se do klidnější části prostoru.

Shrnutí

Velikost multisenzorické místnosti významně ovlivňuje způsob práce s prostorem a smyslovými podněty, sama o sobě však neurčuje kvalitu snoezelenu.

Každý typ místnosti – malý, střední i velký – přináší specifické možnosti i omezení, se kterými je třeba vědomě pracovat. Klíčové je porozumění charakteru prostoru, jeho strukturování a přizpůsobení potřebám uživatelů.

Funkční multisenzorické prostředí nevzniká rozsahem ani množstvím pomůcek, ale promyšleným uspořádáním, regulací podnětů a citlivým vedením ze strany pedagoga či terapeuta.