Velikost místnosti a její možnosti využití

Obsah kapitoly

Specifika při vytváření černé multisenzorické místnosti vzhledem k velikosti prostoru 

Velikost místnosti zásadně ovlivňuje atmosféru, funkčnost i možnosti využití tmavého multisenzorického prostoru. Tma opticky prostor zmenšuje, pohlcuje hranice a zároveň může zvýraznit pocit ohraničení. Proto je při plánování nutné citlivě vyhodnotit:

• reálnou podlahovou plochu,
• výšku stropu,
• proporce místnosti (úzká × čtvercová × členitá),
• přístupové body (okna, dveře),
• možnosti technického vedení (elektroinstalace, větrání),
• cílovou skupinu a způsob využívání (individuální × skupinová práce).

Tma není pouze barevná volba – mění prostorovou zkušenost.

V praxi je snoezelen často realizován v místnostech, které nebyly původně k tomuto účelu určeny. Klíčovým krokem je přijetí reality daného prostoru a práce s tím, co je k dispozici.

Přizpůsobení stávajícím prostorám znamená:

• respektovat stavební a provozní omezení,
• hledat funkční kompromisy místo ideálních řešení,
• využívat mobilní a dočasné prvky.

Snoezelen není definován velikostí ani dokonalostí místnosti, ale kvalitou práce s prostorem, podněty a uživatelem. I nevelký nebo netypický prostor se může stát plnohodnotným multisenzorickým prostředím, pokud je navržen s porozuměním potřebám klientely a odborným záměrem.

 Malá černá multisenzorická místnost

Malá místnost (orientačně do 12–15 m²) v tmavém provedení působí velmi intimně a uzavřeně. Tma v ní vytváří výrazný pocit ohraničení a bezpečného „kokonu“.

Výhody malé tmavé místnosti
Intenzivní pocit bezpečí a containmentu
Klient je přirozeně obklopen prostorem bez vizuálního přesahu. To může být velmi přínosné pro osoby:

• s úzkostnými projevy (pozor však u klientů s bludy a přeludy),
• s potřebou jasných hranic,
• s PAS, které vyžadují strukturované prostředí.

Snazší kontrola podnětů
Menší objem prostoru umožňuje:

• lepší regulaci světla,
• menší potřebu výkonu světelných zdrojů,
• efektivnější akustické tlumení.

Nižší finanční náročnost realizace
Méně ploch k úpravě, menší počet světelných zdrojů, nižší náklady na vybavení.

Vhodné pro individuální práci
Ideální pro práci 1:1, hlubší regulaci, cílené terapeutické intervence.

Nevýhody malé tmavé místnosti
Riziko klaustrofobního dojmu
Pro některé klienty může tmavý malý prostor vyvolat:

• napětí,
• dezorientaci,
• úzkost.

Pro lepší práci s prostorem a snížení tohoto rizika využíváme efektu zvětšení pomocí zrcadel.

Omezená variabilita pohybu
Aktivnější práce (změna polohy, pohyb, práce se skupinou) je limitovaná.
Vyšší nároky na uspořádání vybavení
Každý prvek musí mít své jasné místo. Přeplnění malé tmavé místnosti velmi rychle vede k pocitu zahlcení.

Nutnost precizní práce s proporcemi
Nízký strop v tmavém provedení může prostor výrazně „stlačit“.

Jak přizpůsobit vybavení malé místnosti

• Volit multifunkční prvky (např. kombinace světla a taktilního prvku).
• Upřednostnit vertikální využití prostoru (světelné prvky na stěnách, projekce).
• Omezit počet dominantních prvků na 1–2.
• Zachovat volnou centrální plochu.
• Používat matné materiály, aby se zabránilo rušivým odleskům.

V malé tmavé místnosti je zásadní princip: méně prvků, více prostoru pro prožitek.

Prioritizace pomůcek
V malých místnostech je nezbytné pracovat s přísnou prioritizací. Každý prvek by měl mít jasně definovanou funkci. Množství pomůcek je méně důležité než jejich kvalita a možnost regulace.

 Větší černá multisenzorická místnost

Větší prostor (nad 20 m²) v tmavém provedení působí otevřeněji, ale zároveň může ztrácet pocit intimity, pokud není strukturován.

Je využíván pro individuální i skupinovou práci. Při individuálním využití máme lepší možnost pracovat  v různých částech místnosti - např. aktivní, stimulující část praktikovaat na zemi a relaxační část na lůžku nebo v relaxačním koutku.

Výhody větší tmavé místnosti
Možnost vytvoření funkčních zón
Větší místnost umožňuje rozdělení na:

• klidovou zónu,
• zónu jemné stimulace,
• zónu aktivnějšího zapojení.

Vhodná i pro skupinovou práci
Lze pracovat s menší skupinou bez narušení bezpečí.
Větší variabilita vybavení

Možnost kombinovat:

• světelné prvky,
• polohovací pomůcky,
• pohybové prvky.

Flexibilita scénářů práce
Terapeut může měnit uspořádání podle cíle intervence.

Nevýhody větší tmavé místnosti
Riziko ztráty pocitu bezpečí
Pokud prostor není strukturován, může působit:

• příliš otevřeně,
• nepřehledně,
• chladně.

Vyšší náklady na zatemnění a technické řešení
Větší plocha znamená:

• více tmavých povrchů,
• výkonnější světelné zdroje,
• náročnější akustickou úpravu.

Vyšší riziko přetížení podněty
Větší prostor svádí k umístění více prvků, což může narušit regulační funkci místnosti.

Jak přizpůsobit vybavení větší místnosti
Vytvářet vizuální a funkční zóny bez pevných bariér (např. pomocí světla, koberců, nízkých prvků).

• Zachovat části prostoru zcela „prázdné“.
• Pracovat s lokálním osvětlením namísto plošného.
• Využívat výšku místnosti (projekce na strop, závěsné prvky).
• Udržet jasnou metodickou strukturu – aktivní je vždy jen omezená část prostoru.

Zónování prostoru
Středně velké místnosti již umožňují vědomé zónování, které je jedním z klíčových principů funkčního snoezelenu. Zóny nemusí být odděleny fyzickými bariérami, ale spíše změnou charakteru podnětů, světla, podlahy nebo uspořádání pomůcek.

Zónování pomáhá:

• orientaci v prostoru,
• přechodům mezi aktivací a regulací,
• práci s různými potřebami v jednom prostředí.

Důležité je, aby zóny nepůsobily konkurenčně, ale tvořily plynulý celek.

Kombinace relaxace a aktivní stimulace
Středně velký prostor umožňuje kombinovat klidové a aktivnější prvky bez jejich vzájemného rušení. Relaxační zóna může sloužit ke zklidnění a regeneraci, zatímco jiná část místnosti nabízí jemnou stimulaci nebo pohyb.

Klíčové je zachovat vizuální a smyslovou přehlednost. Aktivní stimulace by neměla pronikat do relaxační části nekontrolovaně, například hlukem nebo světelnými efekty.

 Přizpůsobení stávajícím prostorám a dispozičnímu řešení

Ve většině zařízení vzniká tmavá místnost adaptací již existující místnosti. To přináší specifické výzvy.

Místnost s okny

• Použít kvalitní blackout závěsy nebo rolety.
• Eliminovat světelné spáry.
• Zvážit bezpečné řešení větrání.
• Ověřit možnost nouzového osvětlení.

Úzký a dlouhý prostor

• Rozdělit na podélné zóny.
• Umístit dominantní prvek na kratší stěnu.
• Vyhnout se efektu „tmavého tunelu“.

Nízký strop

• Vyvarovat se úplně tmavého stropu (zvážit tmavě šedou místo černé).
• Využít jemné stropní projekce pro optické otevření.

Členitý prostor

• Využít výklenky jako přirozené klidové zóny.
• Zachovat přehlednost pohybu.
• Nepřekrývat architektonické nerovnosti světelnými efekty.

Shrnutí

Velikost prostoru není rozhodujícím faktorem kvality tmavé multisenzorické místnosti.

Klíčové je:

• jasné metodické vedení,
• respekt k senzorickým potřebám klientů,
• střídmost ve vybavení,
• schopnost regulace podnětů.

Malá tmavá místnost může být mimořádně účinným regulačním prostorem. Větší tmavá místnost nabízí širší spektrum práce, vyžaduje však vyšší metodickou disciplínu.